Historie III

Na přelomu 19. a 20. století měla stále obec zemědělskou povahu přesto, že tu provozovali svá řemesla drobní řemeslníci, jako byli košíkáři, kováři a kožedělní řemeslníci. Tak, jako po staletí tu vedle sebe žilo německé a české obyvatelstvo. Ani vznik první samostatné Československé republiky v roce 1918 po pádu rakouského mocnářství to nijak nezměnil. Společnému žití dvou národů udělal přítrž teprve konec druhé světové války, jehož důsledkem byl odsun německého obyvatelstva ze sudetoněmeckých příhraničních  oblastí. Většina obyvatel byla odsunuta na sever od naší republiky, do budoucí NDR, zbytek pak na západ do budoucí Spolkové německé republiky. 

     V letech před druhou světovou válkou měla celá čtvrtina obyvatel zajištěnu existenci v zemědělství a lesnictví. Většina obyvatel, kromě pár drobných řemeslníků a zaměstnanců dvou mlýnů, odcházela za prací do sousedního Benešova nad Ploučnicí do místních textilek a ostatního drobného průmyslu.

     Obyvatelé obce, tak, jako v jiných dalších, žilo v té době bohatým společenským životem. Pochopitelně to vycházelo z tehdejších možností zábavy ve vztahu ke stupni technických možností. Rozhlasové vysílání bylo stále na rozvoji a jiné mezilidské technické komunikace neexistovaly. V té době se tedy v obci lidé sdružovali v zájmových spolcích a těch bylo opravdu dost. Pracoval zde především spolek dobrovolných hasičů,v osvětový školní spolek, spolek myslivců, mužský pěvecký spolek, místní spolek pro německou kulturu, spolek pro spoření, střelecký spolek, hudební společnost, hudební kapela, světlonoši, německá zemědělská mládež, německý tělocvičný spolek mladé mužstvo Burgundia a spolek první pomoci.

    Tento společenský život výrazně narušila později II. světová válka a po jejím skončení se některé spolky rozpadly, tak jak už bylo řečeno odsunem německého obyvatelstva. Ještě v době posledních výstřelů války nikdo netušil, jakým směrem se bude život v naší obci a celé zemi ubírat.